by Americký prezident Joe Biden na nedávném setkání Bílého domu s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem zazněl býčí nótou a řekl: “Spojenci nikdy nebyli jednotnější.”
Ruská invaze na Ukrajinu jistě dala NATO nový smysl a dynamiku. Svou důvěryhodnost vážně poškozenou katastrofálním stažením z Afghánistánu v roce 2021 se NATO vrátilo k tomu, k čemu je dobré: ke kolektivní obraně Evropy.
Madridský summit v roce 2022 se dohodl na nové strategické koncepci, která upřednostňuje odstrašování a obranu a budování sil na východním křídle aliance. V dubnu tohoto roku posílilo přistoupení Finska přítomnost NATO v arktických a pobaltských oblastech. Na summitu ve Vilniusu, který začíná 11. července, se očekává, že vůdci aliancí schválí soubor regionálních plánů, nejpodrobnějších obranných dokumentů NATO od konce studené války.
Ve stejné době ministerstva obrany pracovala na nových cílech v oblasti schopností, aby se přizpůsobila „novému modelu sil“ dohodnutému v Madridu. Pokrok směrem k posílení bojové připravenosti evropských armád byl smíšený – a většina spojenců zůstává pod cílem NATO na obranu ve výši 2 % HDP.
Ale ruská bojovnost změnila číselník. Všichni spojenci kromě Spojených států a Turecka zvýšili své obranné výdaje v poměru k HDP své země od roku 2014, kdy NATO souhlasilo s příslibem investic do obrany.
V roce 2022 byly výdaje na obranu ve střední a západní Evropě na nejvyšší úrovni v reálných hodnotách od roku 1989. Diplomaté už mají pro výsledek summitu oblíbenou frázi: 2 % budou „podlaha“ na výdaje na obranu, nikoli „strop“. „ambicí. .
Práce udělat
Je toho ale ještě hodně k řešení. Nejdůležitějším problémem je samozřejmě Ukrajina. Úlohou NATO nebylo vyzbrojit Ukrajinu v jejím boji proti Rusku. To je věcí jednotlivých spojenců, na koordinaci dohlíží Mezinárodní koordinační centrum dárců a Kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny. Ani orgán NATO (záměrně, jinak by jejich operace podléhala těžkopádnému konsenzuálnímu pravidlu NATO).
Podpora NATO má místo toho formu výcviku a poskytování „nesmrtící pomoci“, jako jsou příděly, palivo a zdravotnický materiál. V dubnu schválili ministři zahraničí NATO „víceletý program strategické pomoci“ s cílem rozšířit tento závazek. Summit ve Vilniusu to podepíše.
Největší cenou pro Ukrajinu je však členství v NATO. To by zemi přivedlo do ustanovení o kolektivní obraně článku 5 Severoatlantické smlouvy a ve skutečnosti by rozšířilo americké (a britské) jaderné záruky na ukrajinské území. V září 2022 požádal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj o „zrychlené“ členství v alianci.
Bude těžké vyhovět. Nikdo v NATO neobhajuje členství, dokud je Ukrajina ve válce. Kromě toho jsou spojenci rozděleni.
Na jedné straně jsou tací, jako Polsko, pobaltské státy, Spojené království a předběžně Francie, kteří chtějí, aby Vilnius vytýčil „jasnou cestu“ ke členství, jakmile válka skončí. Na druhé straně Spojené státy podporované Německem, které podle všeho upřednostňují diplomatickou nejednoznačnost, aby si ponechaly všechny možnosti otevřené (včetně odkladu) pro případ, že by se válka s Ruskem protáhla.
Hrubé výrazy (ale málo podrobností)
Vzhledem k tomu všemu se ukázalo, že sepsání prohlášení ze summitu je obtížné. Ve Vilniusu očekávejte silné řeči o aspiracích Ukrajiny na členství, ale málo podrobností o tom, jak se tam dostat.
Nepanuje ani shoda v tom, kdo nahradí Stoltenberga ve funkci generálního tajemníka. Stoltenberg je ve funkci od roku 2014 a již dvakrát byl prodloužen. Otevřeně vyjádřil přání odejít do důchodu, až jeho funkční období v říjnu skončí. Ben Wallace, britský ministr obrany, naznačil, že ho chce nahradit, ale nemá podporu ve Washingtonu ani v Paříži. Stoltenberg je velmi uznávaný a nebude žádným překvapením, pokud bude jeho funkční období opět prodlouženo ve Vilniusu.
Další hádka se soustředila na Švédsko, kandidát do NATO. Očekávání, že se Švédsko (které požádalo o členství spolu s Finskem) zúčastní summitu ve Vilniusu jako člen, bylo zmařeno tváří v tvář odporu dvou stávajících členů: Turecka a Maďarska.
Epizoda spalování Koránu ve Stockholmu na konci června rozlítila nedávno znovuzvoleného tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, který si dříve stěžoval na vnímanou švédskou podporu kurdským separatistům. Rozhovory mezi tureckými a švédskými představiteli naplánované těsně před summitem by mohly pokračovat. Erdogan ale také údajně očekává ústupky od Spojených států – včetně schválení pozastavené dohody o nákupu stíhaček F-16.
Námitky Maďarska se zdají být fantazijnější a mohou být jednoduše navrženy tak, aby získaly přízeň Turecku. To je přinejmenším povzbudivé. Pokud by Erdoğan učinil ve Vilniusu krok, který by usnadnil ratifikaci švédského členství, pak by Maďarsko mohlo padnout do souladu.
A nakonec Čína. Strategická koncepce NATO 2022 vyvolala obavy ze snah Pekingu „zvýšit svou globální stopu a sílu projektů“. Konkrétně bylo hlavním úsilím NATO v reakci na posílení politických vazeb s asijsko-pacifickou čtyřkou (Austrálie, Japonsko, Jižní Korea a Nový Zéland).
Vilnius by měl schválit individuální dohody o partnerství s těmito zeměmi. Ale širší otázky, jak by se NATO mělo postavit v nové éře čínsko-amerického soupeření, do značné míry zmizely z dohledu, protože politickou a strategickou šířku pásma aliance zabrala rusko-ukrajinská válka.
Summit ve Vilniusu bude tedy zajímavé sledovat, protože podle slov bývalého velvyslance USA v NATO Douglase Luteho „dosáhl všeho od války po nástupnictví ve vedení“. Pro Lute to bude pravděpodobně „nejtěžší“ summit v novodobé historii NATO. Až do července 2024, kdy aliance uspořádá 75. výroční summit ve Washingtonu DC – jen několik týdnů před začátkem americké prezidentské volební kampaně.
Tento článek je znovu publikován z The Conversation pod licencí Creative Commons. Přečtěte si původní článek.
Mark Webber je nerezidentní výzkumný pracovník na NATO Defense College v Římě.
