by SAN FRANCISCO (AP) – Podle nové studie o bezdomovectví mezi dospělými jsou bezdomovci v Kalifornii již zranitelnou skupinou, která se často potýká se špatným zdravím, traumaty a hlubokou chudobou, než přijdou o domov.
Studie, kterou v úterý zveřejnila Kalifornská univerzita v San Franciscu, se pokouší vykreslit komplexní obrázek o tom, jak se lidé v Kalifornii stávají bezdomovci a co brání jejich snaze najít trvalé bydlení. Reprezentativní průzkum mezi téměř 3200 bezdomovci zjistil, že když přišli o domov, jejich průměrný příjem domácnosti byl 960 dolarů měsíčně a u nájemníků to bylo 1400 dolarů měsíčně, z čehož v průměru polovina šla na nájem.
Bezdomovectví je celonárodní krizí a je příliš rozšířené v Kalifornii, kde je bez domova odhadem 171 000 lidí – nebo 30 % všech bezdomovců ve Spojených státech. Političtí vůdci se dělí na to, jak se vypořádat s krizí, přičemž někteří, včetně demokratického guvernéra Gavina Newsoma, upřednostňují vymetání stanových táborů a tvrdý přístup lásky k lidem s duševním zdravím a problémy se závislostí.
Není to převratná zpráva, že hlavním motorem bezdomovectví jsou nebetyčně vysoké náklady na bydlení ve státě, ale výzkumníci z iniciativy Benioff Homelessness and Housing Initiative UCSF doufají, že studie vybuduje veřejnou podporu pro politiky, které se zaměřují na poskytování pomoci v oblasti bydlení a nouzového pronájmu – spíše než politiky, které se zaměřují na trest nebo stigma.
„Lidé jsou bezdomovci, protože jejich nájem je příliš vysoký. A jejich možností je příliš málo. A nemají polštář,“ řekla Dr. Margot Kushel, ředitelka iniciativy a hlavní výzkumná pracovnice. “A opravdu vás nutí přemýšlet, jak by věci vypadaly, kdybychom dokázali vyřešit ten základní problém.”
Kushelův tým provedl průzkum téměř 3 200 dospělých v Kalifornii a provedl hloubkové rozhovory s 365 lidmi od října 2021 do listopadu 2022.
Studie zjistila, že černoši tvořili 26 % populace bez domova ve státě, kde tvoří pouhých 6 % běžné populace. Asi 90 % účastníků žilo v Kalifornii, když se stali bezdomovci. Polovina uvedla pracovní neschopnost z důvodu věku, zdravotního stavu nebo zdravotního postižení. Medián trvání bezdomovectví byl necelé dva roky.
Více než třetina dotázaných dospělých splňovala kritéria pro chronické bezdomovectví, což znamená, že trpěli zdravotním postižením a byli bez domova alespoň 1 rok – nebo byli bez domova čtyřikrát v předchozích třech letech, celkem déle než 12 měsíců.
V Los Angeles v roce 2015 byla matka Sage Johnson vystěhována z jejich bytu, když nemohla platit nájem, který se vyšplhal na 1200 dolarů. Jako kompenzaci pro invaliditu dostávala přibližně 1 340 $ měsíčně. Odskakovala od známého Skid Row v LA do různých zotavoven, zatímco její dcera žila v útulku.
Později se Johnsonovi (28) podařilo umístit matku do domova, kde zůstala asi dva roky. V roce 2018 však její matka zemřela na vysilující mrtvici.
Johnson, který má nyní stabilní bydlení, si přeje, aby mohl udělat víc.
„Ale nakonec měla postel. Byla uvnitř. Už neměla žádné vnější útoky. A dokázala se zregenerovat, omladit a obnovit část svého života, když byla v zotavovně,“ řekl Johnson, spolupředseda jednoho z poradních sborů studie.
Mezi účastníky studie bylo zneužívání návykových látek a problémy s duševním zdravím běžné a předcházely bezdomovectví. 45 % z dotázaných uvedlo současné a pravidelné užívání kokainu, amfetaminů a opioidů nebo těžké epizodické užívání. Účastníci popsali, jak těžké užívání návykových látek přispělo ke ztrátě jejich domovů, ale také jak jim užívání metamfetaminu umožnilo zůstat ostražití, aby se ochránili před napadením nebo krádeží.
Téměř polovina dotázaných dospělých neměla během šesti měsíců před tím, než se stali bezdomovci, žádný nájem a pravděpodobně se přestěhovala k rodině nebo přátelům a přispívala na nájem, když mohla. Téměř čtvrtina uvedla jako hlavní důvod odchodu konflikt mezi spolubydlícími, touhu po větším prostoru nebo nechtít se dále vnucovat rodině a přátelům.
Respondenti, kteří nebyli v pronájmu, dostali v průměru pouze jednodenní varování, než se museli přestěhovat.
Mezi těmi, kdo jsou v nájmu, více než 20 % uvedlo ztrátu nebo snížení příjmu jako hlavní důvod ztráty domova. “Nešlo tedy ani tak o to, že by se zvýšily jejich náklady na bydlení, ale o to, že nestíhali,” řekl Kushel.
Kalifornie je podle výroční zprávy National Low Income Housing Coalition, pokud jde o bydlení, nejnedostupnějším státem, pokud jde o bydlení. Osoba, která vydělává minimální hodinovou mzdu 15,50 dolaru, by musela pracovat téměř 90 hodin týdně, aby zaplatila státní průměr za skromný nájem s jednou ložnicí, tedy téměř 1800 dolarů měsíčně, uvádí koalice.
Studii si nechala vypracovat administrativa Newsomu, pro kterou bylo řešení bezdomovectví prioritou, ale stát ji nefinancoval, a proto nehrál žádnou roli v analýze dat nebo interpretaci výsledků.
Zpráva obsahuje řadu doporučení, včetně hlubokého rozšíření podpory bydlení a pilotních programů pro usnadnění sdíleného bydlení pro lidi, kteří se chtějí zbavit bezdomovectví – a programu příspěvků na nájemné pro lidi, kteří dočasně žijí se svou rodinou nebo přáteli.
Johnsonová řekla, že doufá, že veřejnost najde výsledky zprávy důkazem, že peníze daňových poplatníků jsou dobře využívány ve výdajích na sociální záchrannou síť. Doufá také, že lidé budou podporovat silné služby v oblasti duševního zdraví a léčby závislostí a dostupné možnosti bydlení.
“Nechci nikoho navádět,” řekla. “A jsem si jistý, že mnoho mých vrstevníků může souhlasit s tím, že lidé potřebují čas, aby si procvičili návrat například do normálního společenského života.”
