by Jak se stovky záchranářů hrabou v kalných vodách jihokorejského podchodu, stojatá dešťová voda, která jednou dosahuje až ke stropu, jim pokrývá jen kolena.
Oni to nevzdají. Jedna osoba se stále pohřešuje.
Je to již více než 48 hodin, co extrémní déšť způsobil protržení břehu a voda náhle a silně naplnila hlavní podjezd a zastavila vozidla.
Z tunelu v centrální, hornaté oblasti Chongju se zatím podařilo vytáhnout třináct těl. Záchranáři mají CCTV záběry vyděšeného pohřešovaného řidiče, který se snaží uniknout z jejich ponořeného auta, ale po jejich tělech zatím nejsou žádné stopy.
Jak pokračují v pátrání, navijákem je staženo další auto, jehož zadní okno je rozbito silou vody.
Tato scéna, podobná té z hororového filmu, je pro Jižní Koreu budíček. Klimatické změny si začínají vybírat svou daň na této zemi, která byla dosud ušetřena některých extrémních povětrnostních jevů, které zažívaly jiné teplejší země.
Ale teprve v polovině monzunového období a již spadlo více, než je typické celkové množství srážek pro dané období.
Jihokorejský prezident Yoon Suk Yeol řekl, že „zcela přehodnotí“ přístup země k extrémním povětrnostním podmínkám, protože „tyto události se stanou běžnějšími“.
“Musíme přijmout změnu klimatu a vypořádat se s ní,” řekl Yoon.
Hodinu odtud, v malé farmářské vesnici Eham, sedí na jeho prahu 87letý Song Du-ho se zavřenýma očima a snaží se vypořádat se škodami kolem sebe.
Uvnitř jeho skromného jednopatrového domu jsou vytrhané podlahy a jeho podmáčené věci jsou nahromaděny ke stropu.
Mnoho z toho, co nyní vlastní, zabírá jeho zahradu, včetně knihoven a rozbitých elektrických spotřebičů. Dva vojáci je rozbijí na kusy, aby se jich mohli zbavit kolečkem.
Pan Song skáče. “Hej! Nevyhazujte kov, prodám kov, zbytek vyhoďte,” křičí na ně.
Dům farmáře rýže a fazolí byl zaplaven poté, co v sobotu přívalové deště zaplavily přehradu, která běžně chrání jeho vesnickou vesnici v provincii Severní Chungcheong v Jižní Koreji.
Voda mu sahala po pás, když ho uprostřed noci přišli vyzvednout záchranáři i s manželkou, která trpí bolestmi zad.
“Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se nebál, když přišla voda. Mohl jsem zemřít,” říká.
Pan Song je ohromen. V Ehamu žije 40 let a říká, že je dobře aklimatizován na jihokorejské monzunové období, které trvá od konce června do začátku srpna.
Ale říká, že nikdy nezažil déšť jako ten, který se spustil o víkendu, způsobil, že se řeka vzdouvala a táhla zemi přes hustý hornatý terén, pohřbívala domy a zabíjela desítky lidí.
Pan Song ví, že oprava jeho domu bude vyžadovat spoustu práce a pravděpodobně to není v jeho silách.
“Je mi skoro 90,” říká zoufale. „Co mám dělat, kam mám jít? My staří lidé umíráme tam, kde žijeme.”
Han Chang Rae, 74, se vedle sebe krčila uprostřed svého bahna zaplněného dvora a vysypávala obsah své nyní zmizelé lednice do pytlů na odpadky. Ani hromady kimchi a další nakládané zeleniny se v tento parný a vlhký den nedají udržet.
Její květinový kšilt zabraňuje potu, aby jí stékal po tváři, když prochází kolem a sotva si udělá čas, aby vzhlédla. “Mám tolik věcí na práci,” obává se.
Na rozdíl od pana Songa se paní Han přistěhovala teprve před 15 dny a nyní ukládá osobní věci, které nikdy nevyšly z krabice.
I ona je zmatená. “Je mi 74 a nikdy jsem nezažila takovou katastrofu,” říká.
“Nevím, co mám cítit, nic necítím, mám jen štěstí, že neumírám.”
Jihokorejci jsou méně zvyklí vyrovnávat se s dopady globálního oteplování a kvůli extrémnějším srážkám, které se předpovídají na úterý, nebezpečí stále hrozí.
Pro obyvatele farmářské vesnice Edam už není monzunové období rutinní součástí léta, ale něčeho, čeho se děsit.
